Ad Lukáš Heinz a jeho POLICEJNÍ SVÁTOST SMÍŘENÍ

13.11.2017, tedy přesně dva roky po krvavém nesmyslném teroristickém útoku v pařížském klubu Bataclan zveřejnil Lukáš Heinz na webu policista.cz článek s názvem MÁ POLICEJNÍ SVÁTOST SMÍŘENÍ. Ač na tomto webu jindy probíhají žhavé diskuze, tentokrát bylo mrazivé internetové ticho. Žádný komentář. U článku není ikonka počet zobrazení či přečtení. Nelze spolehlivě konstatovat, kolik čtenářů či návštěvníků webu článek četlo. Lze ale s jistotou napsat, že originální původní verzi v totožném znění sdílela bývalá policistka Petra Lhotáková na webu Občanský týdeník. Kdo je autor článku Lukáš Heinz? Rozhodně to není dědic kečupového impéria Henryho Johna Heinze známého tím, že ke konzervaci svých kečupů používá pouze ocet a hodnota jeho značky byla vyčíslena na 2,5 mld. dolarů. Lukáš je mnohem skromnější. Je to obyčejný český policista. Tím je v podstatě řečeno vše. Jedná se o člověka v jádru klidného, ochotného plnit rozkazy, inteligentního s úrovní agrese v požadovaných referenčních intervalech, nebojácného, přiměřeně sebevědomého bez sklonů ke korupčnímu jednání a současně hrdého na uniformu a příslušnost k ozbrojené složce státu. Současně byl Lukáš obdařen odolnou tělesnou schránkou schopnou unést značné zatížení. Až do 13.11.2017. A právě v ten den Lukáš „upustil páru“ a zveřejnil článek s výše uvedeným názvem. Proč? Co ho k tomu vedlo? Lukáše jsme dlouhou dobu vnímali jako „tolerovaného a trpěného rebela“. Prostě každý režim má kontrolovanou opozici, která se do něj zdánlivě „ostře naváží“. Ve skutečnosti se zpravidla jedná o předem domluvenou a připravenou hru s jediným cílem – navodit dojem demokracie v daném státě či státní instituci. Divadlo pro platící diváky – daňové poplatníky. 13.11.2017 Lukáš překročil svůj stín. K překvapení mnohých. Napsal emočně silně zabarvený článek ve kterém bez obalu popsal pocity řadového příslušníka policie v přímém výkonu, které v něm vyvolávají současné faktory působící v policii, se kterými přichází denně do kontaktu. ETŘ, JID, OVK, SVK, Facebook, PP, NPPE, MANAGER. Zkratky a slova, která téměř každý příslušník policie dokáže správně rozklíčovat. Stálo Ti to za to? Proč? Co jsi tím chtěl dokázat? A spoustu dalších otázek Lukáš slyšel po zveřejnění článku.

Odkaz na článek je zde: https://www.policista.cz/clanky/reportaz/osmero-bolesti-policejniho-sboru-1256/

Pointa? O peníze jde v životě většinou až na prvním místě. V případě policistů to nebude určitě extra jinak. Z výsledků různých dotazníkových výzkumů a šetření mezi policisty vyplynulo, že peníze jsou až ve druhé polovině první desítky faktorů, které je v práci „trápí“. Přední příčky obsadily Lukášem citované vlivy a skutečnosti. Studijní typy by nalezly nade vší pochybnost Simpsonův paradox ve vztahu „běžného bezproblémového chodu policie a finanční částky uvedené na výplatní pásce policisty“. Studijních typů je u policie dost. Pozná se to poměrně snadno podle množství zkratek před jmény a za jmény. Těžší je rozklíčovat rozsah jejich denního a dálkového studia během služebního poměru. Simpsonův paradox pamatuje i na skutečnost, že studijní typ nemusí být ideální kandidát pro výkon běžných policejních činností. Praxe to potvrzuje a proto běžné činnosti, které veřejnost vnímá denně, zajišťují a vykonávají „pracovní výkonné typy“. Ty si poradí většinou v každé situaci a za roky ve službě odvedou rozhodující penzum práce. Naproti tomu studijní typy dokážou tyto výsledky náležitě (zpravidla květnatě a široce) interpretovat za pomoci moderních metod a pomůcek (notebook, projektor, Excel (vyjímečně nadaní zvládnou T test, F test, anovu a další), Powerpoint, slavnostní uniforma). Pracovní typ denně nese svou kůži na trh. Studijní typ posílá na trh tiskové mluvčí. Ideální typy jsou štíhlá blondýna či drobná brunetka s dětskou tvářičkou. Postrádáte něco? Správně. Chybí zde typ – přirozený vůdce. Jedinec obdařený od přírody vlastností, která se nazývá přirozená autorita. Ta se nedá získat ani celoživotním studiem. Je vrozená. Dá se pouze rozvíjet. Takto obdařený jedinec řeší problémy mezi čtyřma očima i na fóru. Diplomaticky i emotivně. Podle potřeby a podle situace. Ale měří všem stejně. A současně všichni vědí, že se na něj mohou spolehnout a kdykoliv obrátit. Tyto typy nepotřebují policii. Ale policie potřebuje je! A přesto se jich dokáže s neuvěřitelnou lehkostí zbavovat. A činí tak stále. Až do chvíle, kdy i „tolerovaní rebelové“ překročí prostor, který jim byl vymezen. To značí jediné – kritický nedostatek přirozených vůdců a nadbytek studijních typů. Náprava bude dlouhá a výsledek nejistý. Současná atmosféra připomíná chvíle před vzpourou na lodi Bounty. Dostane Edward Edwards ze Skokanské ulice svou historickou příležitost? A co bude s poručíkem Blighem? Odborová aliance IZS stojí za Lukášem Heinzem do posledního písmene jeho Policejní svátosti smíření.