Dočteno – dohráno – zapomeňte

Letošní jaro opanoval koronavirus. A v jeho stínu spatřily světlo světa dvě knihy, které do zajímavé míry obnažily práci již bývalých celostátních policejních útvarů (ÚOOZ a ÚOKFK) a ukázaly vztahy politiků, policistů, státních zástupců, soudců, lobbistů, podnikatelů, státních úředníků a služebníků. V době karantény bylo času na čtení více, než jindy.

Autory knih jsou:

Robert Šlachta – policista ve výslužbě, bývalý ředitel ÚOOZ a náměstek ředitele Celní správy ČR

Radek Kedroň – novinář, šéfredaktor serveru iROZHLAS.CZ

Obě knihy popisují v některých pasážích  „nemoci“ policie, přesněji policejních funkcionářů a příslušníků celostátních útvarů. Jak poznamenal jeden zpravodajský server, v případě knihy Sněžím! – Deník bílé mafie se jedná o košatý chorobopis protikorupční policejní jednotky, která léta nebyla schopna či ochotna úplatkářství v Nemocnici Na Homolce postihnout. V případě knihy Třicet let pod přísahou se jedná o popis neuvěřitelného propojení politiky s policejními špičkami, které trvá dodnes. O popis stavu policie, která je personálně a profesně zdecimovaná na roky dopředu.

Pro běžného občana se jedná o téma, kterému ne úplně rozumí. Běžný občan většinou stále věří ve spravedlnost, odbornost, erudici a profesionalitu z daní placených příslušníků bezpečnostních sborů. Toto bohužel platí i pro část příslušníků bezpečnostních sborů. I oni jsou mnohdy zmateni z manažerských rozhodnutí následujících v krátkých obdobích po sobě ve stylu – odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil. Víra ve spravedlnost rychle vyprchá po zpracování několika přidělených spisů s danými pokyny. Plnit pokyny, ne šetřit. Kdo umí číst navíc mezi řádky, přijde i o poslední zbytky iluzí.

Odsouzený, hovořící o krajském řediteli jako o Béďovi. V kraji, kde před zraky policie probíhaly obchody s vojenským materiálem. V kraji, kde nový ředitel mění zaklínadlem limonádu v PET lahvi za vodu a všichni podřízení ho „mají rádi“.

Střípky o chování bývalých i současných policejních špiček, které ukazují na jejich charakterové a morální dispozice. Potrefené husy možná budou kontrovat žalobami, ale možná nechají pracovat čas a omezenou kapacitu lidské paměti. Život jde dál.

Po přečtení knih ztratí ideály nejspíš zbývající část příslušníků bezpečnostních sborů, která ještě nosí růžové brýle. Sdělení, že policejní prezident a jeho náměstci jsou „voleni a vybráni“ ministrem vnitra, tedy jsou v podstatě politickými hráči, je naprosto zdrcující. Mnozí pamatují tiskovou konferenci u příležitosti „reorganizace“ v roce 2016, na které bývalý ministr vnitra Chovanec prohlašoval, že „nezávislost policie je hodnota.“ Slova politika, jak jsme se mnohokrát přesvědčili, nelze brát 100% vážně. Již dnes se mnozí příslušníci dívají s despektem na „manažery“ v uniformách. Ale – složenky je třeba platit, bydlení také není zadarmo a s přivřením očí a uzavřením se do sebe a soustředěním pouze na svou práci lze eliminovat mnohé. Vidina výsluhového příspěvku na konci dlouhé cesty pomůže překonat nejedno úskalí. A až to skončí, zavře se voda.

Až tam policie došla, kde je dnes. Bezpečnostní sbor personálně zdecimovaný, manažersky na úrovni firmy v konkurzu, osobnostně téměř na nule. Shrnuto – průměr zvítězil na celé čáře. Nejschopnější většinou odešli, schopných ubývá také. Průměrní se derou díky nezdravému sebevědomí a mládí do manažerských pozic. Podprůměrní a i neschopní zaplňují prázdná tabulková místa. O vedení si myslí většina své a prioritou jsou, jak bylo napsáno, složenky a živobytí. Prapor drží nahoře množina srdcařů, kteří svou poctivou prací a profesionálním přístupem při denním kontaktu s veřejností budují a udržují důvěru společnosti v policii. Paradoxně jsou to příslušníci v nejnižších tarifních třídách.

Mlaskání „velkých zvířat“ u koryt je hlasitě slyšet, ale ministr vnitra dle potřeby do koryta přihodí, a kus žvance občas zbude i pro slabší kusy. Orwell by po návštěvě betonového monolitu ve Strojnické ulici získal jistě inspiraci na několik bestsellerů. Anebo se osazenstvo budovy již Orwellem inspirovalo? Pověstné dvě minuty nenávisti to zatím nejsou, ale invektivy, připomínky a komentáře na adresu nepohodlných jsou šířeny dále ústně a dokonce i v úředních písemnostech a podřízenými přijímány téměř jako slovo boží.

Než se společnost otřepe z virového přidušení, ještě chvíli to potrvá. Během rekonvalescence bude mnoho lidí přemýšlet o smyslu svého počínání, o funkčnosti státu, o směřování společnosti. Ideální doba na změny. Koronavirová krize nekompromisně ukázala na věci zásadní, důležité, méně důležité a nepodstatné. Šance na změnu společnosti se zvyšuje změnou k lepšímu každého jednotlivce. Pak rychle skončí i doba nastrojených loutek, které dnes stejně málokdo bere vážně.

One thought on “Dočteno – dohráno – zapomeňte

  • 3.6.2020 (11:29)
    Trvalý odkaz

    Zatím každá reforma u vnitra za posledních 20 let, byla cestou do pekel, k horšímu, zpět…

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..