Jak stát o policii přichází

Policie je mocenský nástroj státu. Podle potřeby si stát policii buď nadstandardně vydržuje (zejména autoritářské režimy) nebo adekvátně finančně saturuje dle potřeb (vyspělé země) anebo ji drží sotva nad hladinou (Česká republika). Přístupem alá ČR si politická reprezentace do jisté míry zajišťuje klid. Policie přežívá, řeší běžné případy, které trápí daňového poplatníka, ale již si málokdy troufne na možnou trestnou činnost TOP bílých límců. Policii jsou tak v podstatě vymezeny mantinely a je seznámena s pravidly hry. O tom svědčí i nešvar v podobě změn policejních prezidentů. Téměř každý ministr vnitra chce mít „svého“ policejního prezidenta. Poslední roky v podání ČSSD jsou dokonalou ukázkou.

Jak se Česká republika o policii a ostatní bezpečnostní sbory stará?

Čím dál hůře. Jízda z kopce začala nabírat na rychlosti od roku 2007, kdy nabyl účinnost nový zákon č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Zmiňovat se více o autorovi by vydalo na samostatnou stať. Co zákon přinesl dobrého? Pro samotnou policii velmi málo.

Stát svůj „zájem“ potvrdil tím, že několik prvních let úředníci špatně zaokrouhlili tarifní tabulky. Příslušníci bezpečnostních sborů tak byli finančně kráceni. V globálu se jednalo o velice zajímavé číslo. Jak je v ČR dobrým zvykem – vše zapomenuto.

Příslušníkům byla zákonem omezena jejich občanská práva, ale toto omezení jim nebylo a není dosud nijak kompenzováno.

Za největší „zvěrstvo“ lze ale považovat zákonem nastavený „kariérní řád“. Výsledkem zákona č. 361/2003 Sb. v praxi bylo a dosud je zhoršení zejména finančních podmínek pro příslušníky v přímém výkonu služby a nárůst řídících a manažerských funkcí. Vše bylo umocněno zvyšujícím se % feminizace bezpečnostních sborů. Spousta příslušníků si „doplnila“ vzdělání (ve speciálně otevřených ročnících při různých univerzitách a školách), aby splnila předepsanou podmínku pro dané služební místo. Zvítězila kvantita nad kvalitou.

Vedoucí se rázem stali „manažery“. A začali plnit zadání, která jim byla delegována „shora“. Manažerský model řízení ad absurdum, který přetrvává dodnes. A protože jsme ve 21. století, máme videokonference. Skvělý model řízení prostřednictvím monitoru PC. Veškeré materiály jsou dále distribuovány jednotlivým příslušníků do jejich schránek, kde se s nimi „seznámí“ (v praxi stačí jedno kliknutí myšítkem).

   

Výsledkem manažerského stylu řízení made in policie je obludná byrokracie, která neúměrně zatěžuje policisty na nejnižších stupních hierarchie. Dále pak naprostá svévole krajských ředitelů, kteří se velice rychle naučili zacházet se svými rozpočty ve stylu „na pana krále toho zase moc nezbylo“. Na střední úrovni vládne boj o pozice a s nimi spojené materiální výhody. Management s úsměvem pozoruje policisty-srdcaře a v duchu počítá vlastní profit. Hlavní je udržet pozici a s ní spojené materiální zabezpečení, které neodpovídá produktivitě odváděné „práce“.  Účelové systemizace v posledních letech daly rychle zapomenout na škrty a na závěry „Tomáškovy komise“. Ekonomická konjunktura je zde a je třeba ji náležitě využít za účelem naplnění vlastní kapsy.

U vězeňské služby je situace obdobná, neboť za brány věznice vládne ředitel.

Stát díky naprosto diletantským rozhodnutím politiků dovedl policii a ostatní bezpečnostní sbory ke stavu před personálním kolapsem, který je nevyhnutelný, protože bezpečnostní sbory zestárly. Stát s klidem nechal odejít zkušené, výkonné a nadprůměrné  policisty, kteří se uplatnili jinde. Ve sborech tak zůstává stále větší procento průměrných a podprůměrných jedinců, kteří nepřinesou téměř žádnou přidanou hodnotu, ale pouze „tlačí káru dále“ a zachovávají „životní funkce“. Apatie, permanentní kritika téměř všeho, primární interes na vlastní prospěch, žádná aktivita s cílem neudělat chybu, přežít další rok a odejít ve chvíli s očekávanou výší výsluhového příspěvku. To je heslo stále většího % příslušníků.

Samostatnou kapitolou jsou výkonní hasiči. Opět – na nejnižších pozicích s nejvyšší mírou rizika v nejnižších tarifních třídách.

Další otázkou je, proč v posledních letech přešlo nezanedbatelné množství policistů k Celní správě?

Odpovědní vohnouti v policejních uniformách mlaskají u koryt v době ekonomické konjunktury s prioritou vlastního profitu. Bez špetky odpovědnosti. Ta se skryje za pojmy vlastní právní názor, právní vakuum a další rádoby erudovaná slovní spojení.

Prioritou Odborové aliance IZS je racionalita. Proto budeme všemi prostředky prosazovat navrácení příplatků za noční služby, víkendy a přesčasy. Noční práce je nesmírně zatěžující pro lidský organismus. V rámci úspor budeme usilovat o redukci počtu krajských ředitelství včetně odpovídajících úprav systemizovaných služebních míst. Dále o směřování finančních prostředků prioritně k policistům do přímého výkonu. Není možné, aby například tiskoví mluvčí byli finančně zvýhodňováni oproti policistům v přímém výkonu, psovodům, pyrotechnikům a dalším odbornostem. Toto postrádá jakoukoliv logiku. Policie je bezpečnostní sbor, nikoliv modelingová či PR agentura. Psát o kynoucím Policejním prezidiu ČR je ztrátou času. Přísný personální audit odhalí pravdu skrytou za naleštěnými uniformami obtěžkanými kilogramy medailí mnohdy pouťové hodnoty.

Občan – daňový poplatník vše tohle nestíhá registrovat. Většinou zaplatí pokutu za opomenuté bezpečnostní pásy či jiný bagatelní přestupek. Jindy si hodiny počká na příjezd hlídky k dopravní nehodě či k vykradené chatě. Ale stále dokáže ocenit pohotový a profesionální zákrok příslušníků, kteří ještě mají srdce na pravém místě. A tak si v té malé české kotlině žijeme…

SURVIVAL!