Mise skončena?

Nedělní Otázky Václava Moravce, kde byl jedním z hostů policejní prezident, přinesly jako téměř hotovou informaci o budoucím působení genmjr. Tomáše Tuhého v diplomatických službách. Vše je zřejmě jen otázkou času. Ačkoliv tuto informaci přinesly zhruba v polovině dubna Lidové noviny, policie ji usilovně dementovala a tiskový odbor mlžil, jak se dalo. Jakýsi tradiční český postup v naší malé zemičce, kde se informace dlouho neutají. Podobný postup byl v případě „reorganizace policie“ před dvěma lety. Zanedlouho se nejspíš bude bilancovat, pojďme se tedy ohlédnout zpět.

Tomáš Tuhý byl do funkce policejního prezidenta jmenován 12. dubna 2014 tehdejším ministrem vnitra Milanem Chovancem (ČSSD). Ten byl členem vlády, která dostala důvěru 18. února 2014 a v níž dominovala dvě nejsilnější politická uskupení (ČSSD a ANO) vzešlá z podzimních parlamentních voleb v roce 2013. Jako voda a oheň ve vládě působili Milan Chovanec(ministr vnitra) a Andrej Babiš(ministr financí).

Policie se pomalu vzpamatovávala z ran utržených v rámci škrtů a úsporných opatření v důsledku ekonomické krize. Policisté s nadějí vzhlíželi k nové vládě a očekávali rychlou nápravu. Tato očekávání se ukázala jako přehnaná. Následující tabulka (zdroj MPSV ČR) připomíná, jak to bylo.

Jako kritický se ukázal zejména rok 2016, který byl na přidání peněz chudý. Vše bylo kompenzováno předvolebním zvýšením tarifů o 2 x 10% v roce 2017, které však neodvrátilo volební porážku ČSSD, ale zajistilo nadstandardní finanční saturaci policejního managementu.

Vnitřní dluh policie v oblasti investic se nedařilo smazat ani výrazně snížit. Policii od nejhoršího zachránilo úspěšné čerpání evropských peněz v celkovém objemu přes dvě miliardy korun. A právě ve stínu tohoto úspěchu zůstalo nejspíš politické pozadí – ambivalentní vztah Andreje Babiše v roli strážce měšce a Milana Chovance v roli ministra vnitra, částečně odkázaného právě na přízeň strážce měšce. Na tyto politické hrátky doplatila policie a v konečném důsledku i občan – daňový poplatník.

Snad zásadním krokem a „manažerským rozhodnutím“ Tomáše Tuhého byla „reorganizace policie“ či slovy Milana Chovance „organizační změna“, která v praxi znamenala sloučení celorepublikových útvarů ÚOOZ a ÚOKFK. O kvalitě tohoto manažerského rozhodnutí svědčí téměř okamžité zřízení  Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k reorganizaci policie. Všichni máme v živé paměti „upocenou“ krátkou tiskovou konferenci, na které Tomáš Tuhý zjevně nebyl ve své kůži.

Pokračováním této kapitoly bylo navýšení příjmů příslušníků nově vytvořené NCOZ (Národní centrála proti organizovanému zločinu), vše za přihlížení odborových organizací, které se vedení policie podařilo udržet „v mantinelech“.

O tom, že ne vše funguje na 100% a že policie má velké rezervy, vypovídaly zejména události v Uherském Brodě, výbuchy muničních skladů ve Vrběticích a kulminující migrační krize v roce 2015. Velké rozpaky budila a dodnes budí zejména oblast balistické ochrany policistů a diletantismus při zadávání veřejných zakázek, v jehož důsledku byly v podstatě po celé období Tomáše Tuhého poloprázdné výstrojní sklady. Nabízí se rčení o naškrobené bídě.

Shrnuto, podtrženo. Zda svou misi Tomáš Tuhý dokončí anebo zda ještě před vypršením mandátu zamíří do diplomatických služeb, je otázka, na kterou zná odpověď pouze on a úzký okruh spolupracovníků. Lze ale konstatovat, že za jeho působení v čele největšího bezpečnostního sboru policie promarnila šanci na jakousi reinkarnaci v době ekonomické konjunktury a do jisté míry se stala obětí politických her. A to je bezpochyby největší hřích a jisté selhání. Očekávání vůbec nenaplnila novela zákona o služebním poměru příslušníků, která spíš připomínala předvolební agitku. Otázkou je samotná kvalita připomínkového řízení ze strany zainteresovaných subjektů.

Došlo k dalšímu zestárnutí bezpečnostního sboru, jehož výsledkem může být náhlý odchod velkého množství policistů. Nepodařilo se přilákat potřebné množství policistů-nováčků, nepodařilo se vytvořit atraktivní platové podmínky právě pro nastupující policisty. Vůbec se za čtyři roky nepodařilo uspokojivě vyřešit výstrojní krizi, což lze považovat za fatální.

Závěr? Tomáš Tuhý policii provedl téměř pětiletým obdobím. Ale pouze provedl, jako karavanu pouští. Karavana přežila. Sláva. Ale na 21.století je to zatraceně málo. Navíc policii předá ve stavu, kdy budoucí policejní prezident bude spíše krizovým manažerem a bude řešit věci, které mohly být dávno vyřešené. Osobní bilancování Tomáše Tuhého je záležitostí jeho vědomí a svědomí. Co nelze Tomáši Tuhému upřít je jeho reprezentativní vystupování na veřejnosti (ač s některými drobnými prohřešky proti výstrojnímu řádu, ale nad ty se lze povznést) a společenské vystupování (pozdrav s podáním ruky) i v situacích, které nejsou vždy slavnostní (jednání soudu s bývalým policistou Jiřím Komárkem). Toto jistě využije v diplomatických službách stejně jako jisté kouzlo své osobnosti. Tímto mu upřímně přejeme úspěšné pokračování jeho profesní kariéry.