Personální bída Policie ČR

Sedm měsíců po parlamentních volbách Česká republika stále nemá vládu s důvěrou, nýbrž pouze vládu v demisi. O politické stabilitě nelze hovořit. Nejistota pomalu proniká i do státních institucí, které by měly být pilířem řádného fungování státu. Výjimkou nejsou ani bezpečnostní sbory včetně Policie České republiky.

Odchod Michala Murína z čela Generální inspekce bezpečnostních sborů vypadá jako spouštěč dominového efektu. Zanedlouho poté oznámil ředitel pražské policie Miloš Trojánek, že si přeje svůj návrat do jihlavských luhů a hájů. Již předtím se objevily spekulace o odchodu policejního prezidenta Tomáše Tuhého do diplomatických služeb. Tyto informace byly okamžitě dementovány příslušným tiskovým odborem. Ale šuškanda žije vlastním životem a neustává. Nejistota je v policii znát a není způsobena jen personálními otázkami.

Pojďme se podívat na personální politiku Policie ČR výkonnější optikou. Česká republika je ve své podstatě malý rybníček, kde se téměř nic neutají a co se řekne na jednom konci, na druhém se ví téměř vzápětí. Líheň policejních vrcholných funkcionářů majících možnost usednout na křeslo policejního prezidenta pak připomíná kaluž. Kaluž, která je živena deštěm a přítokem vody s bahnem. Logicky se nabízí závěr, že cokoliv z této kaluže vzejde, nebude nikdy zcela čisté a mělo by být nejdříve umyto, někdy možná i desinfikováno.

Tu louži tvoří množina několika desítek plukovníků. Na prvním místě jsou současní krajští ředitelé a jejich náměstci. Pokud bychom ani na okamžik nepochybovali o jejich odborné úrovni, dostaneme se k úrovni morální a etické. A zde se dostáváme ke kvadratuře kruhu. Vyváženosti morální, etické  a odborné úrovně.  Pouhým sledováním médií můžeme rychle dojít k silným pochybám. Téměř na každého možného kandidáta lze „něco najít“. Rychlá jízda, zbytkový alkohol, nestandardní ovlivňování kauz, propojení s „kmotry“, propojení s podnikatelským prostředím a s byznysem zejména na regionální úrovni, manažerské eskapády a vytváření si spřízněných klubů a další. Korunováno dnes již zcela neskrývaným a nezastíraným pěstováním nepotismu pod rouškou „budování svého týmu“. Zástěrka „jiného právního názoru“, za který se schovává arogance moci a dokonce i samolibá zvůle hraničící se zneužíváním svěřené pravomoci vůči podřízeným příslušníkům. A třešnička na závěr –  téměř 30 let od sametových listopadových událostí se policií táhne jako červená nit stopa StB a to až do nejvyšších pater. Neuvěřitelné.

Ať již personální rošády dopadnou jakkoliv a možná dojde i ke změně na postu policejního prezidenta, nic to nezmění na skutečnosti, že současná policie je personálně téměř zcela vyčpělá. Má ve svých řadách plno Langerových manažerů, jak bývalý ministr vnitra označil služební funkcionáře. Ale zřejmě žádný z nich není schopen a možná ani ochoten překročit vlastní stín – všichni se vzájemně znají. A kapři si sami rybník nikdy nevypustí. Vzhledem k vyhlášené tradici českého rybníkářství to ani nelze očekávat.

5 komentářů: „Personální bída Policie ČR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..