Politická hysterie za každou cenu?

„Když se dohodneme, tak to prý bude bez skandálu. Řekl, že by bylo nejlepší, abych skončil do konce února,“ řekl Aktuálně.cz Murín. „V únoru jsem byl dvakrát pozván na Úřad vlády, kde mě premiér vyzval k rezignaci,“ přiznal Aktuálně.cz Murín, podle nějž Babiš svůj požadavek odůvodnil ztrátou důvěry. „Mluvil o ztrátě důvěry a prý si to mám přečíst v tisku,“ popsal šéf GIBS.

To bylo sdělení, které 27. února 2018 přinesl internetový deník Aktualne.cz. Vzápětí se zvedla hysterická tsunami a valila se na premiéra vlády v demisi Andreje Babiše. Všichni političtí rivalové přihřívali svůj povolební kotlíkový guláš. Reakce měly společného jmenovatele – prázdná politická klišé, novináři tomu říkávali vata. Žádné zásadní informace, žádná podložená argumentace. GIBS je naprosto specifická instituce, jejíž působnost se dotýká něco přes 50.000 příslušníků bezpečnostních sborů (Policie ČR, Vězeňská služba ČR, Celní správa ČR) a dále občanských zaměstnanců těchto sborů. Pro většinu laické veřejnosti představuje GIBS  v podstatě neznámý pojem. Ponechme stranou jednání Michala Murína, který se „svěřil“ médiím s obsahem jednání s premiérem vlády v demisi. Hodnocení za čas připadne historikům.

Na problémy kolem GIBS svého času intenzívně upozorňovala Liga lidských práv. Terčem kritiky byla především špatná práce, kterou v některých kauzách konstatoval i Ústavní soud. Liga lidských práv otevřeně vyzvala tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotku, aby zvážil jmenování Michala Murína do čela GIBS.

Zdrcující kritice pak Liga lidských práv podrobila GIBS ve své Stínové výroční zprávě Generální inspekce bezpečnostních sborů z prosince roku 2013 a dále pak v březnu 2014 v dokumentu GIBS – utržená ze řetězu právního státu:

Michal Murín po svém jmenování slíbil „V první řadě plnění všech zákonných povinností, zejména s akcentem na trestní řízení, které musí být rychlé, kvalitní a samozřejmě zákonné,“ řekl po svém jmenování. Dalšími dvěma úkoly jsou podle něj personální stabilizace a změna organizační struktury GIBS.

Jak se mu to podařilo, dokládají pasáže ve zprávách o činnosti státního zastupitelství za roky 2015 a 2016. Je otázkou, co bude ve zprávě za rok 2017. Citace ze zprávy za rok 2016:

VSZ v Praze také poukázalo na některé nedostatky v postupech policejního orgánu Generální inspekce bezpečnostních sborů. Z nich je možno vyzdvihnout zejména to, že ne vždy (!) po předání trestních oznámení k prověření bylo postupováno podle § 158 odst. 3 věty první trestního řádu, popř. k takovému postupu došlo se značným zpožděním. Mnohdy bylo vedeno pouze šetření podle zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů, kdy však policejní orgán Generální inspekce fakticky konal prověřování. V řadě případů bylo zjištěno nedůvodné sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení spolu s předkládáním podnětů dozorovému státnímu zástupci k postupu podle § 88, § 88a, § 158d odst. 3 trestního řádu, aniž by však existovala přezkoumatelná prvotní informace o důvodném podezření ze spáchání trestného činu.

Pro laickou veřejnost – postupy dle zmiňovaných § 88, § 88a představují odposlechy a zjištění údajů o telekomunikačním provozu, což jsou vážné zásahy do práv a svobod příslušníků a zaměstnanců. V uvedených případech (nedůvodné sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení spolu s předkládáním podnětů dozorovému státnímu zástupci k postupu podle § 88, § 88a ) jde o naprosto nepřijatelné jednání ze strany GIBS! Je to bezuzdné a cílené zneužívání pravomoci vůči „prověřovaným“ osobám a jednání naplňující znaky trestného činu. Vše zůstává skryto, nepostihováno a nejsou známky sebereflexe ze strany GIBS.

Špatnou práci GIBS konstatovaly i soudy. Naposledy to bylo 8.1.2018 u Obvodního soudu Praha 2, předtím  21. 6. 2017 u Městského soudu v Praze. Zatím nejdůrazněji se vyjádřil Ústavní soud v konkrétním případu ohledně zásahu policie na Šumavě:
Generální inspekci bezpečnostních sborů se zakazuje pokračovat v porušování práva stěžovatele podle čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod spočívajícímu v neprovedení účinného vyšetřování ve věci vedené Generální inspekcí bezpečnostních sborů pod sp. zn. GI-K-200/2012.

Kromě vyšetřování trestných činů příslušníků bezpečnostních sborů má GIBS vydávat doporučení pro činnost jednotlivých bezpečnostních sborů. Praxe je taková, že je „zametáno“ s řadovými příslušníky a služební funkcionáři jsou do jisté míry únosnosti hájeni. Nejznámějším případem je plukovník Pavel Havránek ze středočeského kraje, který slouží, ač mu bylo sděleno obvinění ze závažných hospodářských trestných činů. Ze středočeského kraje přešel na GIBS i Michal Murín. Podobnost nepochybně čistě náhodná. Náhody provázejí člověka mnohdy po celý život.

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/vysoce-postaveneho-dustojnika-obzalovali-z-vazneho-zlocinu-presto-dal-sefuje_1712030600_ogo

Zásadním problémem GIBS je její nedostatečná kontrola. Stálá komise pro kontrolu činnosti GIBS Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR nemůže vše zvládnout. Poslanci kromě toho nemají potřebné znalosti, praxi v trestním řízení a další atributy potřebné ke skutečně účinné kontrole. V některých případech selhávají i státní zástupci, kteří buď „jdou GIBS na ruku“ anebo v rámci jisté míry „profesní slepoty“ jim některé skutečnosti uniknou.

Každý případ GIBS, při kterém dochází k zásahu do práv a svobod příslušníka bezpečnostního sboru, znamená pro příslušníka po krátké době existenční problém, neboť téměř vždy je zproštěn výkonu služby, což znamená snížení služebního příjmu na 50%. Mnohdy zbytečným a účelovým prodlužováním délky trestního řízení je tak nepřímo vyvíjen nátlak na příslušníky a někteří poté odcházejí ze služebního poměru. I v případě následně vyhraného soudního sporu či zproštění obvinění se k bezpečnostnímu sboru nevracejí díky ztrátě důvěry v právní stát. Jsou to jednotlivé lidské osudy, které upadají v zapomnění.

Ideální stav, kdy by u bezpečnostních sborů pracovali pouze příslušníci, kteří by neselhávali, nebude nikdy dosažen. Kontrolní mechanismy jsou zapotřebí. Musejí však být funkční a nezneužitelné. Tohoto stavu se GIBS nikdy nepodařilo dosáhnout. Stále nese cejch orgánu, který nemá důvěru a který „dokáže posloužit“ zájmům některých osob. Odstoupení předchozího ředitele Bílka pod tlakem tehdejších okolností nedůvěru v GIBS ještě prohloubilo. Případný odchod Michala Murína z čela GIBS by měl být jen prvním krokem na cestě k nápravě. Následovat by měla odborná diskuze o zřízení účinného kontrolního orgánu nad GIBS, neboť pouze s účinnou kontrolou v zádech bude GIBS plnit účel, pro který byla zřízena.

Výčet několika zajímavých kauz GIBS je zde.